Jan Kašparec

Jan Kašparec, rodák z Moravy, vyrůstal v osmdesátých letech na Hané, kde většinu jeho volného času trávil v přírodě, kterou měl na dosah za humny, a se kterou si vytvořil silné pouto, které trvá dodnes.

Pár týdnů po dovršení svých devatenáctých narozenin odjel do Francie, kde celkem strávil šest let. Po návratu domů, se přestěhoval do Prahy, kterou dodnes považuje za svoje působiště v ČR, když zrovna necestuje.

Z rozsáhlých toulek Jana Kašparce stojí za zmínění Jižní Amerika, Nový Zéland, Austrálie, Fiji, Jihovýchodní Asie a Indie.

"Můj největší zdroj inspirace je příroda, ke které chovám hlubokou úctu a lásku. Od malička jsem se toulal v Pomoraví za humny a každá bažina a zátoka v mých potulkách měla velmi konkrétní místo v mém srdci. Vnímal jsem přírodu trochu jinak než ostatní kluci z party, byl to můj věrný přítel a mistr. Když jsem o dvanáct let později seděl na špici pirogy a projížděl netknutým tropickým pralesem, tekly mi slzy nad tou krásou. Zárověň to byly slzy smutku nad lidskou bezohledností a sobectvím, která dokáže takovou nádheru převrátit v popel. Architektura mě oslovuje svými perspektivami v kombinacích úhlů hran a stěn a lámáním světla, obzvlášt v nočním nebo večerním osvětlení. Abstrakce je pro mě relax, barevné vyžití a tematické uvolnění.

Lidské tělo je nevyčerpatelné a nepostradatelné téma. Postupně se tomuto odvětví věnuji více a více, chodím na kursy figurokresby podle živých modelů, fascinují mě portréty. Krása ženského těla bude vždycky přitahovat tisíce štětců a nespočet mistrů, já doufám, že i mě.

K malování si každý najde svoji cestu. Někdo k němu má sklony už od dětství a už ho nepustí. Já jsem od půlky základky na štetec nesáhl, měl jsem spoustu dalších zájmů a radši jsem trávil čas venku, nehledě na to, že po odjezdu do zahraničí na malování nebylo pomyšlení, vše se točilo okolo uplatnění v cizích podmínkách. Můj návrat k malování nastal v roce 2005 během studia v Paříži, kde jsem trávil dlouhé noci sám na kolejích a napadlo mě jít si koupit olejovky a začít tvořit. Od té doby jsem nepřestal malovat."

"Jsem člověk, který se stále hledá. Dlouhými lety v zahraničí a nedávnými rozsáhlými zaoceánskými cestami jsem ztratil pevné pouto k domovu. Cestování mi otevřelo nové obzory, mohl jsem nahlédnou a okusit nové světy, ale zároveň mi vzalo pocit stability, zázemí a vyhraněné budoucnosti. Nicméně to, co píši dnes, bude zítra jiné, protože jsem pochopil, že jediná jistota ve vesmíru je pomíjivost všeho."