Články, cestopisy, postřehy - rok 2009
Na této stránce se s Vámi podělím o mé zážitky z cest a o mé úvahy z roku 2009 na různá témata, která jsou mi blízká.
Vzhledem k tomu, že většinu času trávím ve světě a mám tam spoustu kamarádů a fanoušků, zveřejňuju články převážně v angličtině.
Austrálie - první část
9.12.2009
``Land of Oz, land which made me feel like a little man.`` Angličtina je kolikrát natolik výstižnější ve své kouzelné jednoduchosti, že jsem se rozhodl přeložit jméno blogu doslova z věty, která tak dokonale zachycuje pocit, který ve mě vzbudila tato rudá země s nekonečnými horizonty, kde suchý vítr zvedá prach vyprahlého outbacku, jehož rozlehlost a nemilosrdnost si jen těžko dokážeme představit, zatímco brázdíme prstem po mapě West coast k East coast, Jižní Austrálii k Northern Territory.
Kolumbie
27.8.2009
Po mém třídením maratonu v autobuse z brazilské Amazonie přes Venezuelu až po Barranquillu v Kolumbii jsem si dovolil zaplatit individuální pokoj s klimatizací v solidním hotelu v centru. Recepční mě studovala tázávým pohledem a nastraženým nosánkem, tak jsem se omluvil, že zrovna nevoním a nevypadám nejlíp, ale po třech dnech a třech nocích v prachu a vedru předpotopní sedačky se nedá vystoupit jako z kosmetického salónu. Chvíli to vstřebávala, ale nakonec jsem z ní dokonce dostal slevu. Sprcha
3000 km napříč Novým Zélandem - jižní ostrov
26.5.2009
Teplé světla benzinové pumpy ve tmě zahaleném Pictonu. Město má tuhle noc zvláštně morbidní atmosféru. Tankuju a v roušce noci nabiram smer Abel Tasman national park. Je mi jasne, ze kvuli tme propasnu nadherne scenerie Richmond range, ale cas tlaci a za 11 dní se zkratka neda na Zelandu videt vse. Prespavam ve fantastickem backpackeru pobliz Havelocku: pokoj jen pro me za 18 dolacu a sprchy zdarma (casto byvaji na mince) a rano se mi jeste dari ulovit dve kavy v kuchyni zdarma, za pokec se symp
3000 km napříč Novým Zélandem - severní ostrov
22.5.2009
Po čtrnáctihodinovém letu ze Santiago de Chile se naše letadlo dotklo přistávací plochy v Aucklandu, největší novozelandske metropole na severním ostrově. Přechodem časové linie jsem ztratil celý den. Vylétal jsem z Chile 20.března večer a přistál jsem na NZ 22.března brzo ráno. Vzhledem k tomu, že můj pobyt na NZ jsem byl nucen zredukovat o celý týden, kvuli zdržení v Jižní Americe, nebyl jsem z časového posunu zrovna nadšen.
One day my soul just opened up; Jednoho dne se moje duše otevřela
22.4.2009
Chtel jsem se s vami podelit o uvodni basen stejnojmenne knihy Iyanla Vanzant, ktera se me hluboce dotkla a pokazde kdyz ji ctu, zenou se mi slzy do oci. Proc? Nevim a ani to nechci analyzovat. Me staci, ze je to krasny pocit. Za originalni anglickou verzi bude nasledovat muj volny preklad.
Plonková vděčnost v Austrálii
16.4.2009
Předevčírem mi bylo třicet, ale větší událost se stala včera. Musím se přiznat, že od mého příletu do Austrálie 10. dubna jsem pomalu sklouzával do stavu ne příliš vzdáleného beznaději a rezignaci. První překvapení mi připravil výpis z účtu. Zbývajících pár stovek dolarů na mém úctě není na velmi drahé australské poměry částka, za kterou by se dalo přežít delší dobu. Události na Fiji o týden dřív mou finanční situaci jen přihoršily.
Útěk z Venezuely a příjezd do Kolumbie
1.4.2009
Nadiafna se prokazala jako vytecny organizator a vyjednavac. Byl to nezvyk sedet v cekarne a hlidat bagly, zatimco Narda (druha varianta jejiho jmena) zjistovala odjezdy spoju do Caracasu a prubezne taktickym vyjednavanim srazela cenu jizdy soukromym autem, jejichz ridici se hala jen hemzila a jeden pres druheho verbovali rozespaly dav cekajici na prvni ranni bus. Tomu rikam spravne ladena venezuelska emancipace, liboval jsem si.
Loučení s Brazílií
5.3.2009
26. prosince byl můj poslední den v Brazílii. Už několik dní jsem věděl, že bych měl pokračovat v cestě na sever, moje tříměsíční turistické víza mi skončily 20.září (zažádat o prodloužení na Policia Federal jsem zamířil klasicky poslední možný den), ale zkrátka nebylo jednoduché dát mému odjezdu z téhle země, která mi tak přirostla k srdci, konkrétní datum. Uvědomoval jsem si, že dokud nemám lístek v kapse, odjezd je jakási věc v mlžné budoucnosti, kterou jsem se nehodlal přespříliš deptat.
Bolívijská motlitba
12.2.2009
Už jste někdy cítili život tak intenzívně pulzovat vaším bytím, že jste se stali vodičem této vesmírné síly, drátem vysokého napětí tepající nesmrtelnou energii a z každého pórů vašeho těla stříkal oslňující proud fotonů, světla prozařujícího hmotu, avšak oči příjemné hladící...a všechny hráze myslí se protrhávají a ty se necháváš nést tímto proudem, nejdřív bojácně, ale i tento blok se bortí a odevzdáváš se řece s důvěrou, s vírou ve vyšší smysl mimo tvé chápání a ty cítíš a tudíž nepotřebuješ
Amazonský prales neboli Selva
4.2.2009
Hluk, vedro a prach Manaus uz me pomalu zacaly unavovat, stejne jako intenzivni nocni zivot v doprovodu Parise nebo Alexe, a proto jsem vic jak rad privital plan Raimunda, otce Neta a Lea, se kterymi prave bydlim pod stejnou strechou na predmesti hlavniho mesta Amazonie, stravit par dni v pralese. O Raimundovi jsem od kluku slysel mluvit co se zkusenosti v amazonskem pralese tyce, o jeho solitarnich expedicich a lovech. Sam Raimundo vypadal nenapadne: sedesatilety hubeny chlapik velmi klidneho a