Brazílie - Paraiba: Joao Pessoa, město stromů a klidu

Namáčknutý mezi státem Pernambuco a Rio Grande de Norte leží Paraiba, malý slunný státeček s nejvýchodněji položeným bodem jihoamerického kontinentu: Ponto do Seixas, který je podstatně blíž Senegalu než jihu Brazílie. Pobřeží Paraiba je ekonomicky činné, zatímco vnitrozemí je sužováno suchem do takové míry, že velká část obyvatel, která ho ještě neopustila žije v bídě.

V hlavním městě Joao Pessoa (již pětkrát v historii změnilo své jméno), to ovšem není znát. Třetí nejstarší město Brazílie se chlubí více stromy než jakékoliv jiné hlavní město brazilských státu a reputací klidného a bezpečného města.

Je pravda, že faktor bezpečí je v Brazílii silná deviza. Když se tady dívám na zprávy, čistě za účelem učení portugalštiny, jde většinou o sled přepadení, vražd a úspěšných a neúspěšných zásahu komand policie.

Centrum města nenabízí mnoho pobavení, vyjma pár krásných kostelů, jmenovitě Igreja Sao Francisco, nádherný barokní skvost, kde jsem za 4 reály podstoupil vedenou prohlídku exkluzivně pro mě (byl jsem jediný návštěvník a možná jeden z prvních Čechů dle paměti průvodce), a proto většina turistů a Brazilců na prázdninách přebývá okolo pláže Tambau, pár kilometrů od centra, s výrazně živějším nočním životem.

Jedna z dalších zajímavostí, co stojí za zmínku je Ostrov červeného písku - Ilha de areia vermelha, který se vynořuje poblíž pobřeží města pouze při odlivu. V létě = `vysoké období` = perioda alta, skupinky lidí naskáčí do člun-taxíku a party začíná až do přílivu, kdy všechno opět zmizí.

Nedlouho potom, co jsem se dotrmácel s bolavými rameny na Tambau jsem zjistil, že najít levné ubytování v této části města nebude lehká mise. Po návštěvě asi 5ti údajně nejlevnějších hostelů a pousadas, kde nejlevnější nabídka přišla na 40reálu za noc ve velmi nepěkném pokoji bez okna, jsem rezignoval a nabídl recepčnímu 5 reálu za sprchu a úschovu batohu, zatímco si půjdu zaplavat, najíst a spočinout kosti na pláž. Měl jsem v plánu vrátit se večerním busem do centra města, kde není problém najít levnější ubytování.

Cestou zpět se mi do cesty ovšem připletl anděl v lidské podobě. Četl jsem si Osha pohodlně usazen na roubení chodníku lemující pláž a dal jsem se do řeči s vedle sedící dámou. Její jméno, Anna Aparecida (zasvěcení chápou pobožnost tohoto jména), zřejmě nebyla náhoda. Vylíčil jsem ji svoje trable a během pár minut a pár telefonátů jsem byl na cestě v jejím autě k pousadě její kamarádky, kde jsem dostal velmi solidní privátní pokoj s televizí (!!!!) a možností používání kuchyně, pár metrů od pláže, za 30 reálu na noc, moje imaginární vrchní hranice, kterou jsem ochoten v Brazílii zaplatit. Stačí věřit ve vesmír a nenechat se ovlivnit na první dojem negativně vypadající situací a list se může rychle obrátit :)

Anna se proměnila v mého velmi ochotného průvodce a z mé původně plánované jedné noci v Joao Pessoa se nakonec staly 4. Můj občas příliš hekticky způsob objevování nabral pomalejší a podstatně pohodlnější směr. Anna mě zavezla na krásná místa, kde bych se bez ní sotva dotal a to dokonce v komfortu auta s klimatizací!

Nejkrásnější místo, které jsme navštívili a kde jsme strávili celé dopoledne byla pláž Tambaba, jediná (!!!) oficiální nudistická pláž v celé Brazílii.

Ačkoliv jsme zůstali v `nenudistické` části, oddělené pobřežními skaliskami, panorama bylo překrásné. Při odlivu za skaliskami zůstaly mořské jezírka s pěkně vyhřátou vodou, kterou jsme si vychutnávali až do dalšího přílivu, kdy se opět spojily s oceánem.

Můj pobyt končí zítra (omlouvám se, ale opravdu neznám dnešní datum a nějak mi to ani nechybí) a ačkoliv to byla moje zatím nejklidnější zastávka na cestách, dala mi pravděpodobně nejvíc. Mimo kontakt s turisty jsem měl to štěstí poznat blíže místní lidí a velké srdce jedné osoby, která neváhala pomoci cizinci s úsměvem, nevyžadujíc nic na oplátku, snad jen ten úsměv ze srdce. Cítím, že brzo bych měl napsat více o tom, jak tuhle moji osamocenou cestu prožívám na spirituální úrovni, přestože jde o velmi soukromou věc tak mám nutkání svěřit se a třeba i vzbudit úsměv, pozitivní reakci nebo jen zamyšlení lidem, kteří to potřebují. Zítra, v sobotu datumu neznámého a pokud nebude rozhodnuto jinak, zamířím opět na sever, do hlavního města státu Rio Grande do Sul: Natal.