One day my soul just opened up; Jednoho dne se moje duše otevřela

Chtel jsem se s vami podelit o uvodni basen stejnojmenne knihy Iyanla Vanzant, ktera se me hluboce dotkla a pokazde kdyz ji ctu, zenou se mi slzy do oci. Proc? Nevim a ani to nechci analyzovat. Me staci, ze je to krasny pocit. Za originalni anglickou verzi bude nasledovat muj volny preklad.

One day my soul just opened up
and things started happenin`
things I can`t quite explain
I mean
I cried and cried like never before
I cried tears of ten thousand mothers
I couldn`t even feel anything because
I cried till I was numb.

One day my soul just opened up
I felt this overwhelming pride
what I was proud of
only God knows!
Like the pride of a hundred thousand fathers
basking in the glory of their newborn sons
I was grinnin` from ear to ear!

One day my soul just opened up
I started laughing
and I laughed for what seemed like forever
wasn`t nothin` particularly funny goin` on
but I laughed anyhow
I laughed the joy of a million children playin`
in the mud
I laughed `til my sides ached
Oh God! It felt so good!

One day my soul just opened up
There were revelations, annihilations, and resolutions
feelings of doubt and betrayal, vengeance and forgiveness
memories of things I`d seen and done before
of places I`d been, although I didn`t know when
there were lives I`d lived
people I`d loved
battles I`d fought
victories I`d won
and wars I`d lost.

One day, my soul just opened up
and out poured all the things
I`d been hiding
and denying
and living through
that had just happened moments before.

One day, my soul just opened up
and I decided
I was good and ready!
I was good and ready
to surrender
my life
to God.

So, with my soul wide open,
I sat down
wrote Her a note
and told her so.

Jednoho dne se moje duse otevrela
a zacaly se dit veci
veci ktere jaksi nemohu vysvetlit
chci tim rict ze
jsem plakala a plakala jako nikdy predtim
plakala jsem slzy deseti tisicu matek
uz jsem ani nic nemohla citit protoze
jsem plakala az jsem z toho byla otupela.

Jednoho dne se moje duse otevrela
citila jsem tu neuveritelnou hrdost
na co jsem byla hrda
jen Buh vi!
Jako hrdost sta tisicu otcu
slunicich se ve slave svych novorozenych synu
zubila jsem se od ucha k uchu!

Jednoho dne se moje duse otevrela
Ja zacala se smat
a smala jsem se snad celou vecnost
nic obzvlast smesneho se nedelo
ale i tak jsem se smala
smala jsem se radosti milionu deti hrajicich
si v blate
smala jsem se az me bricho bolelo
O Boze! Byl to skvely pocit!

Jednoho dne se moje duse otevrela
a byly v ni odhaleni, zniceni a rozuzleni
pocity pochyb a zrady, pomsty a odpusteni
vzopminky na veci ktere jsem uz videla a delala
na mista ktere jsem uz navstivila, ackoliv jsem nevedela kdy
byly to zivoty, ktere jsem prozila
lide, ktere jsem milovala
bitvy, ktere jsem bojovala
vitezstvi, ktere jsem dobyla
a valky, ktere jsme prohrala.

Jednoho dne se moje duse otevrela
a ven se vylily vsechny ty veci,
ktere jsem schovavala
a popirala
a prozivala
to se stalo jen pred par okamziky.

Jednoho dne se moje duse otevrela
a ja se rozhodla
ze jsem uz jsem pripravena!
uz jsem pripravena
zasvetit
muj zivot
Bohu.

A tak s dusi do siroka otevrenou
jsem si sedla
napsala Ji vzkaz
a rekla jsem Ji to.

Poznamka prekladatele: `nevyhoda` Cestiny v prekladu tehle basne je ta, ze dava podstatnym jmenum rod, v pripade Boha muzsky. Autorka basne se zamerne vyjadruje o Bohu jako o zenske entite, jelikoz si, stejne jako ostatni duchovni ucitele, uvedomuje, ze Buh je stejne muz jako zena, Buh je vse. Z tohoto duvodu mnoho soucasnych autoru zamenuje slovo Buh za univerzalnejsi terminy jako Byti, Bozstvi a proc ne treba Vesmir. Dle meho nazoru ztvarneni Boha napriklad katolickou cirkvi je velmi mylny. Buh neni kruty soudce ani pozorovatel. Neni vlastne vubec zadny soudce. Buh je pravy opak: bezpodminecna laska.